Zpět na Úvodní stránku Ozdoba hlavního nadpisu

Články

Spodní ozdoba nadpisu



Zpět do sekce Aktuality

Bramborobraní v Třebíči
Spodní ozdoba nadpisu
„Horale, z láhve nám utek...“
„DŽIN!“
„Z láhve nám utek...“
„DŽIN!“
„Z láhve nám utek...“
„DŽIN! DŽIN! DŽIN!“

Není vlastně moc příležitostí, při kterých bychom křičeli náš souborový pokřik. Když se mimořádně povede nějaká zkouška, když se u nás v Horalu něco význačného slaví, když nás vedoucí Standa po vystoupení pochválí... ale hlavně když někam jedeme. Právě proto ho křičíme teď - 17. září 2016 - autobus firmy Jeřábkova osobní doprava s námi odjíždí od vrchlabského Kulturního domu Střelnice na dalekou cestu - na Moravu do historického města Třebíče.

Cesta je to dlouhá přes 200 kilometrů, naštěstí až na pár semaforů a jednu krátkou objížďku u Činěvsi nám ubíhá bez problémů. Jen počasí nám dělá starosti - zatímco u nás ve Vrchlabí bylo docela hezky, čím více se blížíme k našemu cíli, tím zlověstnější mraky halí nebe, po vrchovině kolem silnice se válí mlha a občas náš autobus zkropí dešťová přeháňka. Po zhruba čtyřech a půl hodinách po odjezdu zastavujeme na krásném Karlově náměstí.

Co všechno nás tam čekalo, to poznáte v samostatném článku Bramborobraní v Třebíči.


Než řekneme nashledanou
Spodní ozdoba nadpisu
Je to drahně dávno, co jsme se vtírali do mysli čtenářů svými příspěvky z cesty do Švýcarska, a již tady máme novou cestu, tentokráte do Litevské republiky, města Klaipedy. Regionální národopisný soubor Krkonošský Horal opět vyjíždí za hranice své vlasti, aby reprezentoval Českou republiku, Krkonoše a město Vrchlabí na 46. Europeade, jako člen národní výpravy ČR. Dnes již, jako vedoucí souboru, mám vžité zkušenosti a způsoby jednání, dohadování, organizování a přesvědčování a nevím co ještě, při konání takové cesty. Léty se člověk naučí a také se „ostřílí“. Je to naše šestá Europeada a tak nás nic nemůže překvapit. Nemůže?

Překvapení první je to, že nejsou „kšefty“ a soubor nevydělává žádné peníze. Teda jen na režii souboru, navíc nic nezůstává. Ta vystoupení, která manželka „nasmlouvala“, jsou celodenní a ve vzdálených místech, kam musíme zajistit dopravu. Výdělek je proto celkem malý. Doprava je drahá a abychom nemuseli objednávat autobus jinde, využíváme autobus souborový, náš stařičký Čavdar, kterému v květnu prošla „technická“. No a co, děl jsem. Jedeme na STK a basta.

Přečíst celý článek o tom, jak dopadl Horal na STK a jaké další nástrahy na něj čekaly, než se vydal na Europeade do Litvy.


První máj 2008
Spodní ozdoba nadpisu
Toho dne jsme byli se souborem na přátelském vystoupení u příležitosti „Májové veselice“ ve městě Rumcajse a Manky a Cipíska, v kouzelném Jičíně. Počasí nebylo až tolik přívětivé, přesto nepršelo a dalo se i venku pobývat. Jičínští naše vystoupení přijali celkem dobře, bavili se a dávali najevo dobrou pohodu. Nejprve jsme vystoupili se svým programem na náměstí na připraveném podiu, kde jsme uvedli pásmo nazvané „Pracovní tance krkonošských hor“. Druhé naše vystoupení bylo na dvoře zámku, v kouzelném prostředí, a tady jsme se představili pásmem „U muziky“. Škoda jen, že se toto vystoupení na poslední chvíli stěhovalo ze zahrady sem a lidé to nevěděli. Proto jsme neměli ze začátku mnoho diváků. Posléze se ale lidé dostavili a naše vystoupení dostalo najednou „šťávu a šmrnc“. Do Jičína i zpět jsme jeli prvně naším autobusem Chavdarem, který byl řízen řidičem Miloslavem Jindříškem, učitelem autoškoly, jehož chceme zlákat do souboru jako dramatickou postavu mlynáře.


Karlštejn
Spodní ozdoba nadpisu

I tam jsme jeli autobusem Chavdarem a byl řízen Mílou Jindříškem. Ten má ale nervy! Cesta trvala asi pět hodin, měli jsme jednu poruchu a korunu všemu dal náš šéf, když u pumpy natankoval do nádrže místo nafty vysokooktanový benzín. Kupodivu, autobus to ani nepoznal a upaloval na toto palivo jako mladík. Když jsme to ale po sto kilometrech zjistili, rychle jsme u nejbližší pumpy dotankovali ropu, aby se nic nenadálého nestalo.

Na Karlštejn jsme dojeli včas, nikomu se cestou neudělalo špatně a tak jsme se urychleně stěhovali do šatny (oddací síň hradu, kde se odbývají svatby a ceremonie), neboť venku pražilo nemilosrdně slunce a byl celkem pekelný hic.
Nejprve jsme šli průvodem, který doprovázel pana starostu v dobovém oblečení a Krakonoše, vyslance a pána Krkonoš, kterého jsme si přivezli s sebou. Uvítal nás pan purkrabí hradu Karlštejn a po vzájemných proslovech a zdravicích byl zahájen den Poberounských májí a všelikého radování a taškařic. Naše pásmo Pracovních tanců se líbilo a bylo přijato všemi diváky. Asi půl hodiny trvající výstup byl zakončen sólem Vosiky v podání Míši Bajerové a Martina Jirouše, které sklidilo zasloužený obdiv a potlesk. Tančili na placatých kamenech velikosti koňské hlavy, mezi nimiž byly mezery na zlomení nohy jako stvořené. Nezlomili, dotančili se ctí!

Domů nás vezl zase Chavdar a bylo to dobrodružné, neboť když to řidič nejméně chtěl, brzdila mu pravá kola jako o závod. Řidič to bral s rezervou, neboť stále opakoval, že „má eště kola na druhý straně a ty zatim nebrzděj“. Prostě Míla Jindříšek. Domů jsme dojeli ještě za světla, (nebo už ne?), vrátili Krakonoše v Poniklé rodině v pořádku, neboť se ani nestačil opít, jak bývá zvykem. Ještě zastávka v Kopidlně v restauraci U Tomáše na teplé večeři a potom konec. Den byl ukončen naším zdárným návratem a v pořádku.


Janské Lázně
Spodní ozdoba nadpisu
Také jsme jeli Chavdarem a také nás zlobil. V pravém předním kole něco dřelo a vrzalo, stále se ozývaly zvuky hrůzné a nestandardní, jak by řekl odborník. Jen náš řidič Míla Jindříšek to komentoval slovy, že se neposere, takových zvuků už že slyšel z kol…

Převlékali jsme se na Kolonádě v poschodí jako obvykle. Vystoupení jsme měli od 10:00 hodin a jediný, kdo byl totálně na nervy, byl šéf, neboť jeviště (docela krásně provedené venku před Kolonádou) nebylo ozvučené, nikde stopa po mikrofonech a reprobednách, natož nějakých zesilovačích zvuku a efektu. Šéfova nejčastější slova byla „je to vh perdeli“ a pobíhal po place s malilinkatým kombíčkem pro jeden mikrofon, kterým ozvučujeme malinké sálky pro úvodní slovo. Nakonec ho postavil na rozvodnou bednu nad hlavy muzikantů, soubor nastoupil Perlářským synkem a vystoupení (hodinové) začalo.

První rozhodnutí bylo, nebude se zpívat, nejsou mikrofony! Ale šéf začal sólem Tam na horách. A pak to šlo ráz na ráz. I kuplet se zpíval, tančilo se jako o závod a celkově to bylo nejkrásnější vystoupení této sezóny. Vše se dařilo, slunce svítilo, lidé byli spokojeni a naše muzika perlila. Co dodat? Bylo to fajn. I cesta domů proběhla bez závad (jen ty zvuky v kolech autobusu) a vše dopadlo na velikou jedničku.


Praha - Karlův most 25.2.2006
Spodní ozdoba nadpisu
Nejzajímavější akce souboru Krkonošský Horal, která se kdy uskutečnila, byla akce pořádaná společností První Sovinecká, a.s. Historické městečko Křížov o.p.s. Tato společnost si nás pozvala do hlavního města Prahy, do její nejnavštěvovanější části, na historickou Kampu a Karlův most.

25. února bylo v Praze celkem vlídné zimní počasí bez sněhu a s teplotou -2 až -4°C, se svitem slunka a dobře naladěnými návštěvníky. Naše představení začalo velkolepým průvodem po Karlově mostě v čele s Krakonošem, vládcem hor, lesů, vod a strání Krkonoš. Už jeho upřímné pozdravování kolemjdoucích slovy „pozdrav Vás Pánbůh“, bylo nádherné, neboť česky mluvící pocestní zdravili obdobně a cizinci, vycítivší pozdravení, zdravili po svém. Že se průvod s krojovanými tanečníky, zpěváky a muzikanty, vedenými Krakonošem líbil, svědčilo několikeré ucpání mostu lidmi tančícími a zpívajícími na straně jedné a fandícími diváky na straně druhé. Spouště foto přístrojů a kamer cvakaly bez přestání a výraz samotného Krakonoše, který hledě směrem na Hradčany s výrazem „To všechno mně tady dneska patří!“, byl nepřekonatelně spokojený a dával to plně najevo.

Průvod krojovaných končil až na Kampě před bývalou vilou pana Wericha na podiu, na kterém soubor vystoupil pro diváky ve dvou hodinových blocích s písničkami, tanci a vyprávěním. Akce to byla zdařilá, neboť stále bylo dost diváků, kteří se „zmrzle“ choulili jeden k druhému s očividnou snahou to vydržet. Velice milé bylo naše poznání, že mezi diváky bouřlivě tleskají i známé herecké osobnosti, jakými je třeba pan Jiří Štěpnička s dětmi, paní Hana Maciuchová s partnerem a takhle vzadu u stromu současný náčelník Generálního štábu AČR pan generál Štefek s rodinou.

A proč ne, když byla taková krásná zimní únorová sobotní pohoda. Když jsem na vlastní oči viděl po velice dlouhé době, jak se lidé v Praze na sebe usmívají a pokynutím hlavy se zdraví, když poslouchali jadrné krkonošské vyprávění a rozuměli smyslu v dialektu a nářečí přednášenému. To samo je nádhernou situací, vyprovokovanou vyprávěním a předváděním umění, které mělo svojí přítomnost před několika staletími a je dnes přesto srozumitelné pro současníky. Folklor, jehož prameny jsou v dobách dávno minulých a stále žije jinošským způsobem. Praha se smála, tleskala a těšila se společně s námi všemi, kteří jsme se podíleli na tomto krásném odpoledni. Perníkáři, mincéři, bylinkáři, pekaři, vyšívačky krajek, řezníci, platnéři a zástupci mnoha dalších řemesel, zastoupených na trhu, společně s našimi krojovanými lidmi zdobili krásnou Kampu v tomto odpoledni...


Horní Štěpanice 11.6.2005 - 700 let co byly založeny!!!
Spodní ozdoba nadpisu
Vrátit folklor do hor.

Když ještě žila moje matka, to hovořím z pozice jejího syna a nynějšího vedoucího souboru, na kterém se podílíme se svojí ženou ve funkci jednatelky, byla tato věta jejím odkazem a přáním. Tehdy, když umírala, jsem jí slíbil, že vše splním. Jak velice šťastným jsem, když tato možnost se naplňuje. Ve svém věku 55 let mám možnost opět donést náš krkonošský folklor do mateřského lůna hor, kde vznikl, byl udržován a pěstován, aby součastník z něho čerpal a byl vyživován.

Obce krkonošských hor, kterými jsou Štěpanice, Mrklov, Jestřabí, Křižlice, Bratrouchov, Vysoké nad Jizerou, Poniklá, Stružinec, Jablonec, Benecko a jiné na západní straně hor, osídlené převážně českým obyvatelským živlem a naopak Rudník, Bolkov, Dolní Dvůr a Černý Důl a Javorník, které obývali převážně německy mluvící obyvatelé ve východní části hor, jsou pozůstatky naší minulosti, společné minulosti a je pouze naší povinností je udržovat a přenášet do let budoucích jako odkaz naších předků. Svým jménem prosím, nehleďme na politiku a odsudky všech minulých generací! Co nás váže v životě prostém, dřevaře, tkalce, pěstitele lnu, truhláře, tesaře, ševce a jejich učedníky, kováře a podkováře, mlynáře a stárky, hajné a učitelské pomocníky společně s řídícími učiteli nezatracujme, važme si toho a uctívejme to, aby naší následníci, nás neproklínali. Aby se nezlobili na odkaz svých předků, který se nám zachoval okleštěn a neúplný a z důvodů politických překroucený a zdeformovaný.

Jednou jsem slyšel názor člověka v horách žijícího, že Krkonoše nemají svého folkloru. Jak zde ale mohou existovat obce, vesnice a města, která již dnes slaví 500, 800 a více let od svého založení? Štěpanice, Mrklov, Jestřabí a jiné jsou toho důkazem.
Vzdejme úctu těmto obcím i tím, že v roce 2005 se setkáme s odkazem minulosti při založení a budeme se snoubit s přítomností dnešních součastníků.

Zpět do sekce Aktuality